Keramika Moon
Keramika Moon
Vzhled
Keramika je vysoká, hubená žena. Výšku zdůrazňuje tím, že chodí hodně vzpřímená. Má blonďaté, nakrátko ostříhané vlasy, které se jí kudrnatí, takže mohou vypadat jako barokní mužská paruka. Ovšem jsou nadýchanější. Na jejím obličeji vás mohou upoutat pronikavé modré oči, které už na první pohled vyhlížejí nemilosrdně. Její plné rty působí sice o mnoho měkčeji, avšak Keramika je umí dokonale semknout. I když je Keramice pouhých 22 let, mnoho lidí říká, že vypadá starší. Často ji můžete zahlédnout namalovanou, ale jen oči a výjimečně i rty.
Životopis
Keramika se narodila až ve Phoenixu v Arizoně. Žila zde se svou matkou, Sněženkou Moonovou, se svým otcem, Edwardem Moonem, a třemi svými bratry – Leonem, Seanem a Theodorem – mladšími o 3 roky. Vlastnili malý, velice chudý domek, podle čehož Keramičin život vypadal. Jí samotné patřila mrňavá místnůstka s postelí a komodou, kam se v pořádku vešlo všechno její oblečení. Její tři mladší bráškové měli pro sebe o mnoho větší pokoj, kde dělali nepořádek, rvali se a různě provokovali, což celou rodinu a všechny okolo dovádělo k šílenství.
Jelikož měli rodiče, hlavně otec, matka se starala o všechno ostatní, plné ruce práce s tím je udržet klidné, Keramika na celé dny chodila ven. Samozřejmě že normálně chodila do školy. Jakmile přišla domů, s úkoly se neobtěžovala a vydala se někam do lesa. Velice se zajímala o přírodu už od dětství, zkoumala půdu, stromy, brouky. V 11letech dostala finanční ocenění za nejlepšího studenta biologie a za výhru v biologických olympiádách. Za tento obnos si koupila mikroskop. Škola pro ní byla jen místem pro znalosti v jejím oblíbeném oboru, prolézala ročníky pomalu se čtyřkami, avšak ta jednička z přírodních věd se na hodnocení hodně vyjímala.
Kvůli prostředí, ve kterém žila, si vypěstovala samotářství a chladnou povahu. Jakýkoli kontakt s lidmi ve společnosti byl pro ní velice obtížný, málokdy se obešla bez věčného štěkání. Když bylo Keramice 13 let, matka onemocněla a v podstatě se nesměla vůbec stresovat, protože balancovala na okraji smrti. Keramika s ní trávila velké množství času, ukazovala ji, co umí, učila jí to taky, aby nemyslela na nic negativního. Bohužel to ale nestačilo – když Keramika oslavila 15, Sněženka zemřela. Keramika neměla žádný důvod zůstávat s otcem a třemi bratry. Vždy, když to šlo, přespávala u kamarádky, vracela se domů pozdě v noci, kdy už všichni spali, sama ulehla a brzo ráno se zase vypařila. Strávila dlouhé chvíle opřená o strom a brečící nad svou matkou. Protože kdyby s nimi byla, otec by její brášky nemlátil až do krve. Jako kdyby mu nestačilo, že se z něj stal alkoholik, který pomalu ani neví, že má nějakou dceru.
Dva dlouhé roky toto Keramika zažívala. Vešla do domu, když se Edward opil do němoty, kontrolovala své bratry a pozorovala jejich modřiny a šrámy. Už pro ně nemohla ani najít slzy. Postupem času zjistila, že brášky začíná poznávat. Že Leon, ten nejstarší z nich, dostává urážek nejvíce, protože komanduje otce. Sean má ran nejméně, protože nejen že skoro nepromluví, ale tráví taky většinu času mimo dům. Theodor je na tom ještě hůř než Leon, protože mu otec ani nedovolí opustit dům, tudíž se vždy vyplíží, když se zpije, a při návratu dostane.
Po těch dvou dlouhých rocích, kdy bylo Keramice 17 let, se vracela ze školy, ale až po delší chvíli si uvědomila, že chybí malý Theodor. Jakmile se dozvěděla, že je vážně zraněný, ani se neptala, co mu je, později se dozvěděla, že spadl z dost vysokého stromu, ale kdoví, jestli spadl, nebo jestli skočil, sbalila si svých pět švestek a rozloučila se se svými zbylými bratry. O otce naposledy zavadila pohledem, aby si kvůli tomu vypěstovala nenávist vůči mužům. S taškou přes rameno a s mikroskopem v ruce navždy opustila Arizonu.
Vydala se na dlouhou cestu až do San Francisca za svou tetou. Měla se tu mnohem lépe, i když musela myslet na bratry, které opustila a neměla to srdce se vrátit. Dělala ovdovělé tetě společnost, starala se o ni, kdykoli potřebovala. Dostudovala tady střední školu, na vysoké strávila pár let, pak se rozhodla, že bude učit na gymnáziu. Teta jí to rozmlouvala, říkala, že někdo jako ona nebude mít nervy a ani nebude oblíbená… Ale Keramika to zkusila a přihlásila se jako profesorka biologie.
Bydlí v Dubovém háji, v bílém bungalovu, kde jí patří jeden velký pokoj, který má ověšený usušenými květinami a tak.